01/005
Pod ranami a šviháním nebouřila se bolest, noví příchozí stali se podruhy a nebylo jich více.
//
Ani tady se nedozvíme, odkud se to násilí vlastně bere. Rány, švihání na jedné straně, podruzi na druhé — to ale přece naznačuje klasické vydírání, původem zcela lidské.
Ale znovu: když už se z toho zatraceného místa nikdo nedostane, proč sem vůbec přicházejí lidé z jiných koutů země — právě sem, i když jich má být jen pár?! Poslední slova tedy vlastně ani nepřekvapují — na takový život opravdu nikdo nemá chuť.
Bolest se nebouřila. Je to výčitka. Vančura neútočí tolik na násilí samotné, ale na pasivitu oběti. Odsuzuje mlčení. Rozdává hodnocení bez zaváhání. Není to autor, který by normativu nechával na čtenáři. Rozhodně ne.