01/002
Vzejdou právě tak, jako řeč, než konečně zazní hlasem, vzchází za dlouhého mlčení.
//
Ještě opravdu nevíme nic o ničem a Vančura zůstává u maximálně metaforického kreslení. Otevírá velký román 20. století a naznačuje utopii: na základě nemožných podmínek a okolností už vznikají ve skrytu výjimečné výsledky — i když na to budeme muset dlouho čekat. Nechme se překvapit.
Nápadné je, že v sousedících větách se opakovaně vrací jedno sloveso ve třech různých tvarech a významech: nevzešly, vzejdou, vzchází. Není to určitě náhoda — Vančura tak ukazuje pohyb v čase i v možnostech. Co dřív nevzešlo, může teprve vzejít, a mezitím už vzchází – pomalu, nenápadně, podobně jako řeč, která se dlouho formuje, než se stane slyšitelnou. Vývoj není skokový, ale pozvolný, téměř skrytý.